Zima

Úžasný, spektakulární, sportovní, ale také megalomanský a šílený… Takový je Ischgl, jedno z nejlepších lyžařských středisek celých Alp a možná i světa.

Zde se setkává High Society, aby zde oslavila zimu a vše, co k ní patří. Proslulé après ski bary a noční bohatá zábava přinesly Ischglu také své jméno. Ischgl je také nazýván Ibiza of the Alps – věrně svému mottu – Relax…if you can!

Až 238 km tratí a 515 hektarů plochy, kde se dá lyžovat. Je třeba zdůraznit, že Ischgl či Silvretta Arena, jak se jmenuje celá oblast, je zároveň jednou z mála mezinárodních lyžařských megazón, které propojují více zemí, tedy Rakousko a Švýcarsko. Ischgl patří i co do kilometrů sjezdovek mezi největší propojené oblasti. 45 lanovek a vleků, samozřejmě těch nejmodernějších, s hodinovou kapacitou 93 000 lyžařů. Sjezdovky sněžuje 1100 sněhových děl. A každou noc pracuje na tratích naplno 36 sněžných rolb. Nejdelší sjezdovka Ischglu „Jedenáctka“ je dlouhá 11 km a má převýšení téměř 1 500 metrů. Nejprudší je černá 14a, která má místy sklon až 70 procent. A pozor – hned 20 lanovek v Ischglu končí v nadmořské výšce nad 2 600 metrů, sedm pak nad 2 800 metrů. To nemají nikde jinde v Rakousku a najdete to málokde v Evropě. To znamená za prvé velké převýšení sjezdových tratí, protože samotný Ischgl, kde končí sjezdovky, leží v nadmořské výšce 1 400 metrů. Za druhé, výborné sněhové podmínky, protože celá Silvretta Arena leží nadprůměrně vysoko (lyžování je i díky zasněžování garantování od konce listopadu do začátku května. A za třetí, úchvatná panoramata.

Ale není to jen závratný počet kilometrů tratí a supermoderní lanovky, které dělají Ischgl Ischglem. Středisku hodně pomohlo skvělé umístění v krajině, ale i tvrdá práce a výborné dlouhodobé plánování. Vysoká poloha, většinou skvělé sněhové podmínky, členité a dlouhé tratě, až neuvěřitelné výhledy, výborný servis, dobré jídlo v horských chatách, bohatý doprovodný a také noční program.

K nejúžasnějším spektakulárním zážitkům Ischglu ovšem patří dlouhý červený sjezd „Duty Free Run“ z nedalekého vrcholu Palinkopf (2 864 m) do švýcarského Samnaun (1 840 m), na začátku lze zvolit i černou variantu. Klikatí se nejprve krásnými vysoko položenými pláněmi a pak padá pod mohutný skalní útes Piz Ot. Běžně jsou tu k vidění kamzíci, jak šplhají po zasněžených skaliskách. Teprve závěrečná část je trochu placatá a nudná, ale za odměnu vás zavede do jediné bezcelní zóny v zemi helvétského kříže. Nemusíte nutně nakupovat hodinky či parfémy, zastavte se aspoň na kávu. Samnaun má totiž úplně jinou atmosféru než Ischgl.

Relativně vysoko položené místo je menší, klidnější a rodinnější. Další sjezdy tam vedou druhou stranou z vrcholu Greitspitze (2 872 m) nebo Viderjoch (2 732 m) přes Alp Trida. I cesta zpět ze Samnaun do Ischglu je sama o sobě zážitkem. Lyžaře vyváží nahoru proti rozeklané skalní hradbě obří lanovky – jumba, z nichž jedno je dokonce dvoupatrové.

Slušným lyžařským zážitkem je také 11 kilometrů dlouhý sjezd z Greitspitze přes plató Idalp do centra Ischglu. Pro cestu dolů se dá ale volit celá kombinace černých, červených i modrých tratí. A konečně z Greitespitze vede i již zmíněná obávaná superprudká „Čtrnáctka“. Další krásnou scénickou tratí v Silvrettě je méně frekventovaná sjezdovka číslo „Sedm“, která vede z Velillscharte (2 556 m) údolím Velilltal až do Ischglu. Patří k nejhezčím v celé oblasti.